Krížová cesta – Pripodobnenie

Úvodná modlitba

Pane, chceme ťa nasledovať na tvojej krížovej ceste, ktorú si trpel z lásky k nám – aby si nás vykúpil, a ukázal nám ako máme prežívať najhlbšie tajomstvo ľudského života – tajomstvo bolesti. Kľakáme pred tvojim krížom, aby sme z neho načerpali silu a pripodobnili sa tvojmu čistému pokornému Srdcu. Ty nás vyzývaš, aby sme išli za tebou. Chceme ísť, veď nič lepšieho by sme i tak nenašli. Bez tvojej pomoci ale nedokážeme nič. Prosíme, daj nám svetlo, aby sme poznali, čo znamená milovať, obetovať sa slúžiť a dej nám silu ísť ta tvojim hlasom.

1. Ježiš je odsúdený

Tlak verejnej mienky a sfanatizovaný dav dokáže prekričať svedomie, znemožniť hľadanie pravdy a vytvoriť zo spravodlivosti zbytočnú byrokraciu. Pilát nechcel byť nespravodlivý, nechcel zostať ľahostajný voči pravde, ale nakoniec bol donútený k porážke, ktorú nezmiernilo ani gesto umytia rúk. I my budeme v živote často stáť v situácii odsudzovaného Krista ale vo vzťahu k sebe i v pozícii Piláta – vo vnútornom boji rozhodovania sa proti prúdu, proti okolia i proti vlastnej pohodlnosti a ľahostajnosti. A umytie rúk nebýva zvyčajne vhodné riešenie, ktoré by zabránilo zlu!

2. Ježiš prijíma kríž

Pán berie na seba kríž, berie ho odhodlane, z lásky k Otcovi, z lásky k ľudom. A hovorí: „Kto chce ísť za mnou nech vezme svoj kríž a nech ma nasleduje.“ Pane, je niečo iné, ak sa mi darí hovoriť: „som pripravený k čomukoľvek“, a niečo iného byť skutočne pripravený, ak prichádza utrpenie. Koľkokrát som už skúsil také odhodlanie a koľkokrát som sa zasa snažil kríža zbaviť. Pane, som slabý a nechcem sa hrať na hrdinu, silný sa môžem stať len s tvojou pomocou. Viem, že keď sa podriadim tvojej vôli a zabudnem na seba, stane sa mi tvoj kríž ľahkým bremenom a príjemným jarmom.

3. Prvý pád

Rozhodli sme sa ísť za Kristom, rozhodli sme sa ísť v jeho stopách, nasledovať ho. Isto je v nás veľké nadšenie, často vidíme už nejaký cieľ, najradšej by sme sa k nemu už rozbehli. Často si ale svoj kríž ešte sťažujeme, pretože sa cítime dostatočne silní. Ale skoro sa nám začína zdať, že to nejde tak rýchlo, že kríž začína ťažiť. A keď sa ešte objaví nejaká prekážka, zmalomyseľnieme a padáme. Cieľ je skutočne blízko nás. Musíme si ale uvedomiť dve veci: Totiž že naša bezprostredná úloha je vstať – postaviť sa na reálne nohy. A náš konečný cieľ nemôže byť inde, než na vrchole Kalvárie. Zostať pod kopcom nieje žiadne víťazstvo.

4. Stretnutie s matkou

Aká veľká to bola česť stať sa Matkou Božieho Syna. Ale nič skutočne veľkého sa na tomto svete neobíde bez bolesti. Od začiatku musela Mária prinášať obety, niekedy dosť veľké. Tajomná predpoveď: „Tvoje srdce prenikne meč!“ sa naplnila až teraz. Je to bolesť nad bolesť. Ale trpí ticho, pokorne sa skláňa pred Božou vôľou. Táto bolesť je však začiatkom jej nového materstva, rodiaca sa Cirkev. Pane, daj mi tichosť srdca svojej Matky.

5. Šimon nesie kríž

Šimon sa vracia z poľa. Ide okolo pravdepodobne náhodou. Cíti sa hlboko dotknutý
tým, že si nemôže ísť svojou cestou, že musí naviac pomáhať niesť kríž nejakého buriča. Šimon nieje len človek z prvého storočia Palestíny, ale je tiež typickým predstaviteľom dnešných tuctových ľudí, ktorých krédo netvoria odpovede, ale otázky: Čo s tým mám spoločného? Čo z toho budem mať? Ale rovnako ako Šimon sa ani oni ani my krížu nevyhneme. Rozdiel bude len v tom, či niekto ponesie kríž z donútenia a na konci ho od sebe odhodí , alebo či niekto kríž prijme a tým dá svojej krížovej ceste zmysel.

6. Veronika podáva Ježišovi šatku

Veronika hneď vie, čo je potrebné. I ja by som chcel pomáhať. Som plný veľkolepých plánov, ako všetky svoje sily, celý svoj život venujem druhým. Pritom nedokážem pomôcť v najobyčajnejších veciach, pochopiť druhého, potlačiť na chvíľu vlastnú vôľu. Na mieste Veroniky by som tiež vedel čo robiť? Je to zvláštne nadanie? Nie – to láska uschopňuje k všetkému. Neničí svet, je mierna, pokorná, trpezlivá, milá…

7. Pán Ježiš padá druhý krát

Padáme často. Fyzicky i morálne. A po každom páde vždy najprv zisťujeme, či nás pri zakopnutí niekto nevidel. Keď áno, alebo keď je zrejmé, že pravda vyjde najavo, rýchlo hľadáme a vymýšľame objektívne príčiny pádu, ktoré spravidla prenášame mimo seba – na niekoho iného alebo na niečo iné. Kristus opäť padá, ale príčina pádu je v ňom samom – v jeho láske k padajúcemu človeku.

8. Ježiš napomína plačúce ženy

Koľko síl bolo potrebných, aby zmučený, vysilený Kristus dokázal uviesť na pravú mieru pokrytecký súcit žien… Príklad pre nás, kedy i dnes sú veriaci často málo úprimní a  ich dobrá vôľa sa mnohokrát miesi s pokrytectvom. Dokážeme im vždy trpezlivo pomáhať, aby si priznali pravdu a vedeli skutočne zmeniť zmýšľanie? Netýka sa však takto Kristova výčitka tiež aj nás?

9. Ježíš padá potřetí

„Jsem jako beránek vedený na porážku“, čteme ve třiapadesáté kapitole proroka Izaiáše. Na jiném místě v jednadvacátém žalmu čteme: „Já jsem už jen červ a ne človek, pro posmech lidu, davu k pohŕdanie.“ Toto Izaiášovo a žalmistovo proroctvo sa stáva v tomto okamžiku drasticky věrohodnou realitou. Na jedné straně Boh, na druhé strane velikost lidské pýchy a
lidského hříchu. Ale je zde i něco víc: Vedle zkrvaveného těla Božího Syna, na které se lepí prach, vyrůstá obrovský rozměr lidské důstojnosti. Žalmista se ptá:“Kdo je člověk, že na něho myslíš?“ A my si můžeme položit podobnou otázku: „Kdo je člověk, kdo jsem já, že kvůlimně zde můj Bůh téměř umírá jako „červ“ a ne člověk, pro posměch lidem, davu k pohrdání.

1O. Ježíš vyslečen z šatu

Nad všechna utrpení bývá horší ztráta cti – ta neponechá člověku téměř nic, raní nejhlubší kořeny osobnosti. Člověk zůstává nejen sám, ale i nahý, vydán každému napospas. I to musel Boží Syn prožít, aby nezůstalo v lidském utrpení nic, co by nezakusil. I já jsem se na tom podílel. Tím, že jsem zbavoval cti druhé svými zbytečnými neuváženými řečmi.
Odpusť mi to Pane.

11. Ježíš je křižován

Stojíme někde schováni a možná myslíme na sebe, na svůj strach. Možná vnitřně projevujeme soucit, snad i cítíme vnitřní vzpouru proti takové krutosti, a protože známe cenu tohto utrpení, chceme být i vděčni. Ale podstata kříže pro nás není jen ve vykoupení, ale také v následování. V následování i v tomto okamžiku absolutní nemohoucnosti, spoutanosti, opuštěnosti… Následování není jen připravenost na přijetí podobných okamžiků, ale je to i konkrétní
pomoc opuštěnému Ježíši, který trpí v trpících bratrech, který potřebuje potěšit ve smutných bratrech. Následování je i plakat s plačícími, trpět s trpícími, mlčet s mlčícími.

12. Kristus umírá

Dokonáno jest: Když se nechal zbavit všeho, i útěchy z Otcovy blízkosti, obětuje Kristus i to poslední – svůj život. Od této chvíle je lidem zjevena nejhlubší pravda, paradox lidského života, – že kdo se chce stát velkým, musí se stát malým a kdo chce svůj život nalézt, musí ho ztratit. Jediná skutečná výška je Kristův kříž.

13. Ježíš na klíně matky

Tajemství hlubokého mlčení, obrovské bolesti, zdánlivě ukazuje beznaděj. Tajemství zničeného smyslu vlastního života. Tajemství, které v té chvíli nemělo nic společného s blížící se slavností velikonočních událostí. Co prožíváš, Maria? Tvá bolest má stejnou intenzitu, jakou měla radost, když jsi ve své náruči chovala děťátko – tak podivuhodně počaté a narozené. Opět držíš jeho tělo, z kterého ale odešel život, tělo, na kterém se podepsalo celé lidstvo a nejednou také každý z nás. Tajemství bolesti je spojeno s láskou, protože bolest roste s velikostí lásky. Maria, děkujeme ti, že jsi splnila i tento úkol.

14. Kristus je uložen do hrobu

Následkem hříchu člověka se země stala slzavým údolím a je poseta hroby.Bůh nám nemohl jinak pomoci, než že sestoupil do tohoto slzavého údolí a vzal na sebe lidský úděl – a to ten nejposlednější. Je uložen do hrobu a tím je případ Ježíš Nazaretského – krále židovského vyřízen. Není tomu jinak v naší době a naší společnosti. Ale Kristus třetího dne vstal z mrtvých a křesťanství je poselství života a naděje. Dej mi Pane, vytrvat v této víře.

Závěrečná modlitba:

Pane Ježíši, my už víme, že po těchto čtrnácti zastaveních trpící lásky následuje
ALELUJA – zmrtvýchvstání – vzkříšení. To nám na jedné straně vysvětluje smysl tvého
utrpení, ale na druhé straně se tvůj kříž dostává do pozadí, takže ho opravdově neprožíváme a svůj vlastní kříž bychom také nejraději obešli. Ale kříž je jediná cesta. Proto se ještě jednou vracíme pod tvůj kříž a prosíme tě, abys s námi, stejně jako s Janem, obnovil zasvěcení:
„Ženo, hle tvůj syn.“ „Synu, hle tvá Matka.“