Krížová cesta – Nemáme čas

Nemáme čas, Pane. Stěžujeme si, že nemáme dost času. Honíme se, pospícháme přepracovaní, přetížení . . . pořád nám chybí čas . . . A ty, Pane? Je nám jasné, že všechen čas tvého života byl pro nás! Ukaž nám, prosím, Pane, až teď půjdeme s tebou touto cestou kříže, jak tomu doopravdy je s tím časem.

I. Také pospíchali, Pane, když tě odsuzovali na smrt. Spěchali. Nedali si čas, aby zkoumali tvou vinu nebo nevinu. Jak často i my dokážeme rychle vynést svůj úsudek o druhém – odsoudit druhého, pomluvit . . . – Pomoz nám, Pane, abychom dokázali vždycky včas zadržet každé tvrdé, nespravedlivé nebo dokonce lživé slovo, které by chtělo odsoudit někoho druhého.
Prosíme tě, vyslyš nás!

II. Pane, tys často za svého života říkal: „Ještě nepřišla má hodina . . . Ještě není čas . . .“ Ale teď už tvá hodina přišla. Už neodkládáš. Bereš na sebe kříž. Ted’ už je to Otcova vůle – a to je pro tebe rozhodující. Ať my nikdy nespěcháme překotně uskutečňovat jen své vlastní, osobní plány, ale ať v každé chvíli chceme poznat to, co od nás chce Bůh.
Prosíme tě, vyslyš nás!

III. Už přišel čas tvé poslední cesty po naší zemi, Pane. Neseš kříž a taky pod ním padáš. Tak zhodnocuješ, „vykupuješ čas“, jak nás k tomu vyzývá apoštol Pavel: „Dávejte dobrý pozor, jak se máte chovat – ne jako nemoudří, ale jako moudří dobře využívejte tohoto času, protože žijeme ve zlých dobách. Nechovejte se tedy nerozumně, ale mějte na mysli, jaká je vůle Pána.“ /Ef 5-15, 17/ – Ať se tedy snažíme neztrácet čas zbytečnostmi, ale ať spolu s Kristem vykupujeme čas – plně využíváme času k tomu, abychom na prvním místě plnili Boží představy o nás a o naší činnosti.
Prosíme tě, vyslyš nás!

IV. Matka Maria zřejmě nepočítala svůj čas. Dala celý svůj život pro uskutečnění Božích plánů. Vykupovala čas spolu se svým Synem. – Maria, prosíme, nauč všechny ženy, ať nepočítají úzkostlivě svůj čas – co všechno mají ten den ještě udělat, co je ještě čeká, co mají neuděláno . . ., ale ať dovedou v klidu před Boží tváří plnit jednu práci po druhé podle toho, co je nejdůležitější, a ať se nezneklidňují tím, co udělat nestačí. Ať se také najdou ochotní lidé, kteří by byli schopni přetíženým matkám pomoci.
Prosíme té, vyslyš nás!

V. Šimon se nechtěl nechat zdržovat – neměl čas, pospíchal, měl jiné plány . . . My taky podobně často spěcháme, máme své vlastní plány,nedovedeme se zastavit . . . Pane, ale Šimon snad při setkání s tebou konečně poznal pravý smysl svého života. – Ať se dovedeme o nedělích, o dovolené i jindy zastavit na své cestě, abychom se mohli zamyslet nad sebou, abychom ti za všech okolností byli blízko, Pane.
Prosíme tě, vyslyš nás!

VI. Tak často my ve svém spěchu a shonu přehlédneme toho, kdo vedle nástrpí – nemocí, osamocením, nevděkem . . . tak často přehlédneme toho, kdo čeká na naši pomocnou ruku, kdo sám nemůže řešit své problémy . . . ale my spěcháme, nemáme čas . . . – Ať vědomě usilujeme o to, abychom nebyli nevšímaví k potřebám druhých, ale ať jsme pohotoví a vynalézaví v tom, čím druhým pomoci, čím udělat aspoň trochu radosti a potěšení. Ať si vždycky najdeme čas na to pomáhat jako Veronika – jak to jen je v našich silách.
Prosíme tě, vyslyš nás!

VII. Jak rychle se my, lidé, zbavujeme i sebemenšího utrpení – tabletkou zaháníme každou běžnou bolest hlavy, vyhýbáme se všemu nepříjemnému . . . A ty, Pane? Plně prožíváš své utrpení na své cestě s křížem, i všechny své pády na cestě . . . Máš čas pít až do dna kalich, který ti připravil Otec . . . – Pane, ať se od tebe učíme snášet bez řečí své duševní i tělesné bolesti a nepříjemnosti a zbytečně o nich nemluvit, nestěžovat si . . .
Prosíme tě, vyslyš nás!

VIII. Také v dnešní době bys měl, Pane, pro naše matky, pro rodiče vyčítavá slova – když tolikrát opakují svým dětem: „Dej mi pokoj . . . neotravuj . . . počkej, až potom — teď na tebe nemám čas . . . Jak takové matky (ale i otcové) ochuzují své děti i sami sebe! – Ať si všechny naše matky i otcové dovedou udělat čas na společné chvilky doma nebo v přírodě, čas na dobré slovo, na písničku, na hry, na společnou modlitbu, společnou práci – i na pomazlení, pofoukání bolístek . .
Prosíme tě, vyslyš nás!

IX. Nevíme, kolikrát jsi asi padl na své cestě, Pane, ale jdeš, trpíš, nepospícháš . . . My a s námi celé naše okolí trpí často naší horečnoučinností. Jsme přepracovaní, nevlídní, popudliví, přetížení … – Pane, ať nepodléháme činnosti, která je pro nás někdy tak lákavá a odvádí nás od toho, co je hlavní. Ať se dovedeme bránit přehnané činností, ať stále znovu bojujeme i se svou přepracovaností a nervozitou.
Prosíme tě, vyslyš nás!

X. Na výsměch a ponižování druhých si ale často i přes své zaneprázdnění dokážeme najít čas – tak jako ho měli ti, kdo tě svlékali na Kalvárii, Pane. Tolikrát dovedeme ublížit bez rozmyslu, ve spěchu, v rozčilení, neklidu, v přepracování . . . – Ať, Pane, nikdy nemáme čas na zbytečné kritizování, ironické poznámky,výsměch . . .
Prosíme tě, vyslyš nás!

XI. Často slyšíme, že si lidé přejí rychlou smrt, aby to dlouho netrvalo . . . aby to nebylo moc bolestivé . . . aby to měli rychle za sebou . . . Ty ale, Pane, přijímáš smrt tak, jak ti jí připravil tvůj Otec – dovedeš trpět dlouho, umíráš dlouho . . . Máš ještě čas na to, abys dokázal říct poslední slova lásky těm,kdo ti zůstali blízko – Marii a Janovi . . . abys dokázal dokonce ještě odpustit těm, kdo ti způsobili tolik bolesti – i zločinci, který lituje . . . -Prosíme tě, Pane, ať naše smrt je opravdu podle tvé vůle . . . dej nám čas, abychom ještě před svou smrtí dokázali zahladit to, co v nás zůstalonedokonalého – ať umíráme s tebou.
Prosíme tě, vyslyš nás!

XII. Čas tvého života na zemi je naplněn, Pane. „Je dokonáno.“ Těmito slovy sám uzavíráš na kříži svůj život mezi lidmi a pro lidi. Děkujeme ti, Pane, žes dokázal přijmout poslání svého Otce a že jsi žil celý čas svého života pro nás . . . že jsi pro nás, lidi, prožil i poslední bolestné minuty svého lidského života. – Ať si najdeme čas, Pane, v klidu a tichu přemýšlet o tvé smrti, o tvé nezměrné lásce . . . a ať ti dovedeme poděkovat s hlubokou vděčností.
Prosíme tě, vyslyš nás!

XIII. Tvé mrtvé, bezvládné tělo bylo sňato s kříže. Jak asi bylo v té chvíli Marii – Matce, která dala celý čas svého života, abys mohl skrze ni přijít na svět, aby se i ona zúčastnila tvého vykupitelského díla!? – Ať jako Maria dáváme svůj čas na to, abychom spolu s ní a s jejím Synem svými modlitbami i obětmi zachraňovali současný svět.
Prosíme tě, vyslyš nás!

XlV. I čas našeho života se uzavře, Pane. Ať v té každodenní uspěchanosti, shonu a zmatku nezapomínáme, že jednou přijde i náš poslední den. Ať se tedy snažíme prožívat každý den tak, jako kdyby to byl náš den poslední. To nám pomůže, abychom po celý čas svého života měli vždycky správné pořadí hodnot. To nás povede k tomu, abychom neztráceli čas, abychom nepromarnili ani jedinou minutu, ale na druhé straně abychom zůstali klidní za všech okolností. „Bděte – protože nevíte, který den váš Pán přijde,“ /Mt 24, 42/ řekl jsi ty sám, Kriste. To je pro každého z nás důrazné připomenutí, důrazná výzva. Aby nebylo pozdě.

 

 

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *